výběr z článků, rozhovorů a scénářů k rozhlasovým a televizním pořadům 

 

Zatímco Praha dlouhodobě krní, protože poslední sál pro klasickou hudbu – Smetanova síň Obecního domu – byl vybudován v roce 1905, Brno se díky tradici i současnému úsilí dočká roku 2021 architektonického skvostu. Na zdejší funkcionalismus Tugendhatovy vily či Nových domů naváže stavba, která si nezadá se špičkovou konkurencí ve světě.

Číst dál: Sál pro Brno

Po dlouhé a klikaté cestě dospěl můj oblíbený hudební festiva na rozcestí: z ostravského Janáčkova máje  se spojením s Janáčkovými Hukvaldy stal MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL LEOŠE JANÁČKA. A že se tak stalo právě v roce 2018, je symbolické. Republika si připomíná své století, hudební veřejnost devadesát let od Janáčkova úmrtí. Tyto mezníky k přehodnocení přímo vyzývaly. A tak se tým pod vedením ředitele Jaromíra Javůrka vydal cestou, která po uplynulých dvaačtyřiceti letech otevírá nové možnosti.

Číst dál: MHF Leoše Janáčka

Stále častěji raději jezdím do Ostravy na mezinárodní hudební festival Janáčkův máj. Jeho 42. ročník byl prý původně míněn jako mezistupeň, příprava na ten příští, který se odehraje ve znamení dvou velkých výročí ROKU 2018. Devadesát let od úmrtí Leoše Janáčka a samosebou sto let od vzniku samostatného Československa. Jenže se vyklubal v pravý opak. Janáčkův máj 2017 totiž nabídl bezpočet hudebních hvězd z domova i ze světa. Dvě byly zřejmě nejzářivější. A že jsem s nimi mohl stát na jevišti, vnímám jako poctu a radost.

Číst dál: Vondráček a Brownlee

14. červenec. Den, kdy si Francie svým státním svátkem připomíná pád Bastilly. Výročí slavené v ulicích i na radnicích, korunované půlhodinovým ohňostrojem nad celou Paříží, jenž končí úderem půlnoci. Od roku 2013 se ještě předtím, od 21 hodin, odehrává každoročně na Martových polích pod Eiffelovou věží koncert klasické hudby, kterému přihlíží až půl miliónu diváků. Je jasné, že taková událost se neobejde bez televizních kamer a přímého přenosu do mnoha zemí světa. Hned při druhém ročníku, tedy 14. července 2014, se k němu připojila i Česká televize na svém kulturním kanálu Art. A svěřila mi moderování, které je pro mě vždy výzvou, napětím i nádherným zážitkem zároveň.

Číst dál: Koncerty pod Eiffelkou živě na Čt art

Důkazem, že jsme se přece jen propojili se světem, je pro mě třeba jev, kterému si pro sebe říkám „vyloupnutí z obrazovky“. Jen během dvou letních měsíců roku 2016 se mi to přihodilo dvakrát. Napřed jsem pro ČT Art moderoval velký koncert z Paříže, kde zpíval i tenorista Juan Diego Flores, a hned nazítří jsem seděl vedle něj na tiskovce v Praze a další den jej uváděl na jeviště v Českém Krumlově. To bylo v polovině července. Neuplynuly ani dva měsíce – a opakoval se totéž, jen s jiným protagonistou.

Číst dál: Aftertalk je povídání po potlesku