výběr z článků, rozhovorů a scénářů k rozhlasovým a televizním pořadům 

 

Jen hrstce lidí přidělí osud zároveň tolik talentu i trápení, jako se to stalo v případě Jaroslava Ježka. Klavíristy, dirigenta a skladatele rozkročeného mezi světem populární a klasické hudby, mezi divadlem a koncertní síní. Své nadání zúročil rychle a obdivuhodně. Zhruba od svých jednadvaceti do jednatřiceti let, tedy za pouhých deset let, vytvořil žánrově pestré dílo.

Číst dál: Gershwin ze Žižkova

Aby bylo hned úvodem jasno. Tyto koncerty se ve vídeňském sídle Spolku přátel hudby, kde se sál pyšní skvostnou akustikou, konají mnohem déle. Už od dob hraničících s druhou světovou válkou. Proč zrovna tehdy tradice začala a jak to zprvu vypadalo, to už je jiný šálek čaje. Nicméně Česká televize přenášela tento koncert 1. 1. 2014 po devatenácté přímým přenosem. Jen jedinkrát za posledních dvacet let vynechala. Paradoxně v první lednový den roku 2009, kdy se Česká republika právě ujímala předsednictví Evropské unie... Byl to trapas, ale vyváženě je nutno podotknout, že k tomu vedly prudce zvýšené finanční nároky rakouských kolegů, což je ostatně další téma na další šálek nápoje.

Číst dál: Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků po devatenácté

Psal se rok 1874, když britský romanopisec a básník Thomas Hardy vykreslil ve své knize Daleko od hlučícího davu lákavý portrét anglického venkova. Jako ušitý se hodí na popis panství uprostřed luk, lesíků a polí, kde se o šedesát let později, tedy roku 1934,  nenápadně zrodil jeden z nejprestižnějších operních festivalů na světě. Glyndenbourne se to idylické místo jmenuje. A k tomu, že tam od té doby zní – s výjimkou období druhé světové války – rok co rok  po celé léto hudba, bylo zapotřebí několika schopných osobností i šťastných náhod.

Číst dál: Daleko od hlučícího davu

Město, ve kterém se narodil  Bedřich Smetana i Zdeněk Nejedlý. Anebo filozof, spisovatel a publicista Hubert Gordon Schauer. Čtrnáct let svého života tu prožil Alois Jirásek. Během prvního ze svých dvou pobytů zde Božena Němcová porodila syna. A zemřela tady Magdalena Dobromila Rettigová. To vše, a mnohem víc, je Litomyšl. Místo, kde se už od roku 1949 koná – jen s jednou sedmiletou přestávkou – mezinárodní operní festival. Nazvaný, jak jinak než Smetanova Litomyšl.

Číst dál: Vzpomínky na budoucnost

Slovo šanson neznamená ve francouzštině nic jiného než píseň. A přece nabylo na své pouti do češtiny vznešeného rázu. Po právu k němu přiřazujeme Edith Piaf, Juliette Gréco či Georgese Brassense. A příliš velkoryse i velikány na pomezí popu jako Gilbért Bécaud či Charles Aznavour. Ten ale pronesl na toto téma trefnou  úvahu. Jsa dotázán,  proč jsou francouzští zpěváci jeho typu považováni ve světě za šansoniéry, odpověděl: „Víte, když píšete texty v zemi, která má za sebou tradici básníků od středověku až do současnosti, měly by i ty vaše veršíky mít  úroveň...“ 

Číst dál: Básník hořkosti a něhy