výběr z článků, rozhovorů a scénářů k rozhlasovým a televizním pořadům 

 

Má smysl pořádat v 21. století, kdy se rozhlas už nevyhřívá na vrcholu obliby, národní klání o nejlepší pořady na vlnách? Pohled do světa naznačuje, že to jde. Nesmí však sloužit jen samy sobě a vzdát se širšího  ohlasu ve společnosti. Úspěch se naopak dostavil tam, kde rádia včas zareagovaly na mediální vývoj. A nebály se rozšířit své soutěže dřív, než je jiné převálcovaly. Dokládají to příběhy ze Španělska či z USA.

Číst dál: A vítězem se stává

Víc než dvě století uplynuly od chvíle, kdy se švédská ústava obohatila o nové slovo. A vzniklo nové povolání. Ombudsman. Tedy člověk či přesněji mimosoudní úřad, který prošetřuje stížnosti občanů na jednání veřejné správy. Dnes jej lze  najít  v desítkách zemí. A na různých úrovních. Státu, samosprávy nebo i mimo státní struktury. Mediálního ombudsmana  má od roku 2011 též uznávaný americký vysílatel veřejnoprávní povahy. National Public Radio neboli NPR. Kdo to je a co vlastně dělá?

Číst dál: Rozhlasový ombudsman

Těsně před Vánoci 2013 bude v Praze už poněkolikáté koncertovat Elton John. Zažil jsem s ním leccos zajímavého, když zde na jaře roku 1984 vystoupil poprvé. A vlastně ještě předtím, na podzim 1983.

Tehdy byl totiž tento skladatel, zpěvák a klavírista majitelem fotbalového klubu Watford FC ze severního předměstí Londýna. Fandil mu prý odjakživa; pak se stal jeho předsedou a když jej poté dokonce vlastnil, prožil klub období své největší slávy za sto let existence. Probojoval se do Premier League, první anglické ligy, a z ní dokonce postoupil do poháru UEFA, předchůdce nynější Evropské ligy. A tam v sezóně 1983-84 narazil na pražskou Spartu. Když jsem se  o tom jako fotbalový fanda dozvěděl, napadlo mě, že by Elton mohl se svým klubem přiletět do Prahy. Víceméně inkognito. Psal jsem tehdy titulní rozhovory s osobnostmi pro týdeník Mladý svět. A přesvědčil jsem fotografa tohoto časopisu Vojtu Písaříka, aby se mnou jel zkusmo na ruzyňské letiště. Co když tam Elton se svými fotbalisty opravdu přistane?

Číst dál: Setkání s Eltonem Johnem

Na jakou stranu se přikloníte? Tak se ve své divadelní hře Taking Sides, uváděné u nás pod názvem Na miskách vah, ptá jihoafrický dramatik Ronald Harwood. Vypráví příběh skvělého německého dirigenta Wilhelma Furtwänglera. Ten se i po nástupu nacistů rozhodl zůstat v rodném Německu, vést Berlínskou filharmonii a podle vlastních slov nabízet národu v těžkých časech útěchu v podobě krásné hudby. Po válce je zadržen Američany a při výslechu nejednou ponižován těmi, kteří nechápou, čím  musel projít, protože nikdy nic podobného nezažili. Je sice propuštěn, ale navždy ocejchován. Poměrně brzy se vrací se na scénu, ale za několik let umírá. A autor hry se diváka ptá: Byl dirigent vinen či nevinen? Záleží na úhlu pohledu… A možná, že pravda je někde uprostřed.

Číst dál: Na miskách vah

Když v březnu 1965 uchvátil beznadějně vyprodanou Lucernu, bylo mu zřejmě necelých pětašedesát. Neví se totiž přesně, kdy se Louis Armstrong zvaný Satchmo či také Pops vlastně narodil. Sám vždy uváděl datum 4. července 1900. Jenomže tento údaj může mít háček. S oblibou se jím totiž tehdy oháněli v Americe ti, kteří ve skutečnosti neměli ani rodný list. Především občané černé pleti. Potomci dávných otroků.  Křivdu, kterou v duchu nesli úkorně, navenek přebíjeli vlasteneckým odkazem ke Dni nezávislosti. Okázalým gestem, adresovaným bílé většině: „Patříme sem jako vy, také jsme tady doma!“

 

Číst dál: Černý muž s bílým kapesníkem