výběr z článků, rozhovorů a scénářů k rozhlasovým a televizním pořadům 

 

Potěšilo mě, když jsem byl před časem jmenován členem Rady akademiků při Akademii klasické hudby, která mimo jiné pořádá uznávaný Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha. Vždyť dalšími členy této Rady jsou například dirigenti Petr Altrichter či Jakub Hrůša, klavírista Ivo Kahánek, generální ředitel České filharmonie David Mareček anebo výkonný ředitel kulturního kanálu ČT Art Tomáš Motl – a samozřejmě též ředitel Akademie klasické hudby Robert Kolář a umělecký ředitel MHF Dvořákova Praha Marek Vrabec.

Číst dál: Cenu Antonína Dvořáka 2016 získal pěvec Richard Novák

Můj vztah k jedinečné, jakkoli komorní události zvané Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha je dlouhodobý a výjimečný. Tím, že byl kdysi přetržen, ale nedávno znovu navázán. Což se nestává často.

V polovině 90. let mi Ivo Mathé, tehdejší generální ředitel České televize, která festival pořádá, navrhl, abych se ujal jeho vedení. Do té doby řídil MTF Zlatá Praha muzikolog Jiří Pilka, skvělý člověk a kolega, takže „předání moci“ proběhlo tak, jako u nás málokdy: Jiří mě ještě jako ředitel představil mezinárodní televizní komunitě, která se na festival každoročně sjíždí, a napřesrok mi slavnostně předal otěže. Vzpomínek na Zlatou Prahu jsem si za těch několik let, v jejich závěru – na přelomu století – pro ČT bouřlivých, odnesl tolik, že by vydaly na útlou knížku. 

Číst dál: Darja Klimentová a bratři Bubeníčkové na Zlaté Praze

K 53. ročníku Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha byl 1. října 2016 připojen večer, který  s jeho zaměřením na hudbu a tanec souvisel volně, ale působivě. Přesně toho dne se totiž dožil v plné tvůrčí síle pětaosmdesátin textař, skladatel, zpěvák, herec, filmař a spisovatel Jiří Suchý. Díky velkorysosti jeho přátel, manželům Leidlovým z nadace pečující o odkaz pěvkyně Jarmily Novotné, vznikl v režii Jiřího Vondráka televizní dokument, ve kterém Jiří Suchý vypráví, vzpomíná, vtipkuje a jako klaun rozmlouvá s Bohem. Zlatá Praha 2016 se jej rozhodla uvést v Divadle Semafor a se souhlasem protagonisty mě pověřila uváděním.

Číst dál: Jiří Suchý na prahu středního věku

Leoš Janáček, tato osoba stejně geniální jako složitá, obtiskl svým životem stopu do čtyř měst či míst. V Hukvaldech přišel na svět a jako čtyřiasedmdesátiletý se tam přiblížil ke smrti. Luhačovice byly místem, kde poznal ve stáří osudovou lásku. Brno mu ovšem mnoho let předtím připravilo nesnadné mládí a zrání,  příklon ke slovanofilství, hudební hledání i nacházení a v neposlední řadě též komplikované manželství se dvěma dětmi, jež bohužel obě zemřely. On sám uzavřel svůj životní oblouk v Ostravě. A tak není divu, že tam dodnes „má“ významné instituce, které se po něm pojmenovaly. Janáčkovu filharmonii. Janáčkovu konzervatoř. A každoroční Mezinárodní hudební festival Janáčkův máj. 

Číst dál: Leoš Janáček a jeho ostravský máj

Jak se dostanete do Carnegie Hall? Proč neumí Domingo česky? Co řekl Ravel o Boleru? Čím jel Pavarotti na Pražský hrad? Jak to, že od „Božské Emy“ o Destinnové nevznikl u nás další podobný film? Čím jsou Novoroční koncerty z Vídně jedinečné? Vyznívá hudba působivěji v rozhlase nebo v televizi? Co řekl Winston Churchill o kultuře?

To vše, a mnohem víc, je obsahem mého talk show, které vzniklo v létě 2015 víceméně náhodou. Můj dobrý přítel, výtečný klavírista Karel Košárek, mě požádal, abych v rámci „jeho“ záslužného minifestivalu Musica Holešov vyzpovídal po koncertě na tamním překrásném zámku pěvkyni Martinu Jankovou. (Ta nakonec těsně před recitalem ocemocněla, takže ji zastoupila neméně skvělá Kateřina Kněžíková.) A navrhl mi, abych kromě toho přišel s vlastním jevištním pořadem, který by byl kombinací mého mluveného slova a živě interpretované hudby. Zkusil jsem to – a vzniklo cosi, co baví nejen mě, ale především snad i diváky. 

Číst dál: Příběhy v tónině života